Stromy vypravují

Paměť stromů je o mnoho delší, než paměť lidská, ale jako vše, co žije, jsou stromy smrtelné. Když zahyne starý strom, zůstanou nám možná kresby, z novější doby filmové záznamy. Zmizí však vztahy, které ho – někdy po staletí – spojovaly s lidmi žijícími v jeho okolí, blednou vzpomínky, vytrácejí se příběhy, které k němu patřily. Stalo se skoro samozřejmostí, že je tolik knížek o hradech a zámcích – a na stromy skoro jako by se zapomnělo.